Hmm, to sa lehce řekne „hen cosik napsat“, ale zas taká sranda to není! :D Přeci len su taková nezkušená blogová larvička, která si láme hlavu jak vlastně začít… Ale na vojnu sas dal, tož sa synku čiň!
Na Litvu jsem se s Aničkou dostal po zemi, konkrétně spojem Řím-Vilnius (Anny nasedla v Brně, já ve Frýdku) Jednosměrná jízdenka byla za rozumou cenu nějakých 1670 korun českých (včetně DPH). Tož nekupto, no ni? S tímto spojem jsme navíc už měli zkušenost, bo jsme jej využili před dvěma lety, když jsme ve Vilniusu absolvovali týdenní jazykový kurz. [Tehdy nám cestou pouštěli všech 7 dílů Policejní Akademie v ruském simultánním překladu – tedy dabing ala Polski lektor! Nezapomenutelné. Navíc já Anny bavil průpovídkami jak je Polsko „zbytečná“ země a jak Poláci zabíjí na severomoravských silnicích naše lidi do doby, než jsem si uvědomil, že většina kolem mě sedících lidí je polské národnosti a rozhodně rozumí, když už něčemu tak rozhodně onomu, hanlivému označení Pšonci, které my, obyvatelé z „příhraničí“ s láskou používáme] Tentokrát jsme byli takovému kulturnímu zážitku ušetřeni a dokonce byli naši páni řidiči tak skvělí, že nebylo ani moc poznat, že polské dálnice mají blíže k tankodromu než k silnici. (Kdo nadává na naše cesty, měl by si vyzkoušet vyjet taky někam jinak než do Německa či Rakouska.)
A proč vlastně autobusem a ne letecky? Přeci jen jedem na sever , v zimě! Takže kufry, zatěžkány termoprádlem a ostatními věcmi dokupy těch 50Kg dávat mohly, tož jsme volili tu levnější variantu. Však nejen moji přátelé mě nabádali, abych se pořádně nabalil, že tam bude kosa („bo přeci jen je to blíže Sibiři než ČR, ne?“ jsem často slýchával) ale i moja mentorka mě neustále upozorňovala jaká je tu zima a jak její chudáčci Francouzi umrzají… A zatimní skutečnost? Teplota příjemných -3°C, sněhu asi jak u nás pod horami a ani nijak zvlášť nefoukalo. Následující čtyři dny pak teploty přeskočily do plusových hodnot a celé propršely. Btw. název země - Lietuva pochází se slova lietus = déšť. Takže než ušanku je lepší si pořídit toto: https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiEBT4EOwMjPvnKYgjDV6DDrc0vZdVIIx2ivNWBHka8RKpL82oCqg6KrG5AUhG71GmF8CY10H_vcxc6UG1NstNpZAy5M-0jCTEjhH6rTNRW6w2Q5uy_SR_qlcpUWhvFgC41ljJbzyXcopN/s1600/yellow+fishermans+mac+2.jpg ) Dneska jsem však potkal ve městě Itala, který vypadal jako reklama na Alpine Pro a věřím, že mu v té softshellce nebylo dvakrát nejpříjemněji. A jak teď koukám na předpověď, tož v pondělí má být -20°C, tož uvidíme zda jsem se s oblečením netahal zbytečně.
Já se na rozdíl od kolegyněk – rusalek jsem rozhodl prubnout koleje. Vybral jsme si ty na Olandų gatvė (byli nejblíže centru - na uni to mám 20 min. pešo , a taky byly nejlevnější – 50 eur na měsíc) A nemůžu si vlastně stěžovat. Loni tu proběhla generální rekonstrukce, takže nábytek a vybavení jsou nové, máme vlastní sociálku a sdílená je pouze kuchyň – vychází jedna na 25 lidí, což se dá. Škoda jen, že bábušky na vrátnici jsou příjemné jak smrt a na chodkách jsou kamery, takže to vypadá, že tradiční chodbovky nás minou. Dokonce i kuchyň se v noci mezi 01-05 hod zamykají?! Chystáme se však zorganizovat Broken arm párty (na počest kolegyňky z Turecka, která nešťastně spadla na ledu a zlomila si jakousi kůstku v rameni), takže třa později poreferuji, jak vypadá taková párty pod zvýšenou ostrahou. No ale aspoň tu není taková Zoo a divočina jako na kolejích Sauletėkis.
A co vlastně já dělám v tomto koutě Evropy a jaké osudy mě sem zavály? No, řekl bych, že by stálo za to zrobit jakousi sociologickou studii na téma „Kdo a proč studuje baltistiku na MU.“ Obrok se otevírá studium se zaměřením na Finštinu a Litevštinu. Finštinu studují převážně lidi se vztahem k metalu případně Mumínkům. Ale Litevštinu? Buď blázni nebo lidi co se tam dostali omylem. Já vycházel z předpokladu, že v dnešní době je každý jazyk upotřebitelný. Anglicky, německy, španělsky, francouzsky či rusky umí dnes už kdekdo, tož je docela velké konkurence, takže já hledal jazyk, který ovládá jen málo lidí a bude tedy jednodušší najít uplatnění. Pobaltské země jsou členy EU, navíc jakýsi obchod či alespoň kulturní výměna zde probíhat musí, tož by nemělo být těžké najít uplatnění a práci. Ach, já bláhový… Jeden místní vtip za všechny: „Chuck Norris našel práci na Litvě.“
Takže je v plánu návštěva ambasadora a uvidíme co se tam dovíme a jaké jsou případné perspektivy takového absolventa baltistiky.
Žádné komentáře:
Okomentovat