Tuto otázku jsem slyšela už tolikrát, že raději při představování zapírám svůj druhý obor. A proč vlastně? Zcela náhodou. (Nevymýšlím si.) Obor Baltistika na brněnské Masarykově univerzitě nabízí studentům nejen litevštinu, ale i další podivné jazyky z Pobaltí – finštinu, estonštinu i lotyšštinu. Když jsem se před čtyřmi lety rozhodovala, co po střední škole studovat, měla jsem celkem jasno – ruský jazyk. Ale není to málo? A protože jsem se studia mezi dospěláky na vysoké škole bála, zvolila jsem obor Baltistika, kam se tehdy ubírala kamarádka z gymplu. Abych na akademické půdě měla společnost. Mám-li být upřímná, nebýt úpěnlivé snahy mé kamarádky najít na stránka MU málo žádané obory (chtěly jsme zvýšit praděpodobnost přijetí, slavné testy studijních předpokladů jsou totiž celkem nevyzpytatelné), nikdy bych o malé katedře Baltistika neslyšela. (Mimochodem, tato katedra zahrnuje tři obory: již zmiňovanou Baltistiku, dále Obecnou jazykovědu a nově Japanistiku. Jako by se na jendom místě scházelo to nejpodivnější, co můžete na filozofické fakultě najít. I když – to jsem si zapřeháněla, jistě se tam najdou další nepochopitelné zajímavosti, jen zatím skryté mým očím...)
Takže – první rok jsem pilně studovala finštinu, spolu s několika nadšenci bezhlavě zamilovanými do finského metalu nebo co. Studovala jsem sice pilně, ale po roce jsem zjistila, že se neumím ani představit. Do dnes si nejsem jista, na čí straně byla chyba – byla to má neschopnost, nebo to vězelo ve finské (ne-idoevropské) gramatice? Každopádně jsem v tom měla jasno – z finštiny nechci znát už ani slovo. Katedra mi nabízela ještě jednu možnost, místo finštiny se učit litevsky. Člověk by řekl: z bláta do louže, ale po prvním semestru se ukázalo, že to není tak děsivé. A tak jsem u litevštiny zůstala.
Tento semestr jsem se tedy odvážně vydala do Litvy. Nebo, jak chápe tuto zemi většina mých víceméně vzdělaných (!) kamarádů, na západní pobřeží Sovětského svazu. A ani tady se svým oborem raději moc nechlubím. Na otázku, co tu studuješ, odpovídám: the Lithuanian language, I hope so! Zatím jsem totiž moc úspechů s litevštinou neměla. Dobře, snažím se ji používat v obchodech, jenže tam si moc nepopovídáte. Erasmus ghetto zas nabízí jen angličtinu. Mezi erasmáky se s nadšením derou i litevští studenti, ale s těmi to není o moc lepší. Chtějí mluvit anglicky. Čímž mě celkem rozčilují, jako jeden mladík – potkali jsme se na erasmus party s lehce organizovanou zábavu (bože, odpusť všem organizátorům!) a na mé přiznání týkající se litevského jazyka chlapec reagoval opět v angličtině. Škoda, ačkoli... s tímto studentem aplikované fyziky (!) bychom se pravděpodobně na stejné vlně nesešli, nehledě na jazyk dorozumívání.
Abych v litevštině úplně nezakrněla, navštěvuji alespoň kurzy nazvané Survival Lithuanian, kde nás učí počítat a taky jak a co si objednat v restauraci, abychom předešli omylům. Řekla bych však, že se omylům studenti vyhnou spíše, když zvolí angličtinu nebo ruštinu.
Po týdnu tedy zjišťuji, že nic nebude tak jednoduché, jak jsem si malovala. Budu se muset snažit, hodně snažit. Situace není vůbec příznivá, Litevcům totiž nejvíc rozumím, když nadávají. Důvod prostý – litevština nemá nadávky (jak to? jak to, že ten jazyk přežil všechny útrapy a katastrofy, kterých mimochodem nebylo v litevských dějnách zrovna málo, bez nadávek???), tento svůj handicap překonává pomocí ruských „bad words“, jichž je – jak víme – nepočítaně. Nu, ať žije litevština! :)
Ahoj chtěla bych se zeptat....je lepší studovat litevštinu nebo estonštinu?Děkuji za odpověď
OdpovědětVymazatEstonština se dá na MU studovat jen v kombinaci s litevštinou nebo finštinou, takže na tuhle otázku se nedá odpovědět jednoduše. Tedy pokud vím, protože tam nejsem studentem.
Vymazat* * *
Mně se estonština coby samoukovi učí velice snadno, ale to možná i proto, že jsem se kdysi také jako samouk učil maďarsky. A to přesto, že maďarština je slovníkově estonštině podobná asi jako španělština češtině. Na druhou stranu ani maďarština překvapivě vůbec není těžkým jazykem :-).